Identifikace a řízení environmentálních rizik. Od ekologie až po příležitosti

Řízení environmentálních rizik je klíčovým prvkem odpovědného podnikání a nedílnou součástí efektivního systému environmentálního managementu. Umožňuje nejen minimalizovat negativní dopady činností na životní prostředí, ale také předcházet událostem, které by mohly vést k poškození ekosystémů, zdraví lidí nebo finančním ztrátám. Význam tohoto přístupu zdůrazňuje i legislativa, zejména zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě, který zakotvuje princip prevence a odpovědnosti provozovatele za ekologické škody.

Obsah:

• Ekologické aspekty a dopady
• Hodnocení rizik a plánování opatření
• Optimalizace nákladů spojených s OŽP a auditem
• Přínosy certifikací (ISO 14001, EMAS) pro strategii a image firmy
• Dotační a CSR příležitosti

Ekologické aspekty a dopady

Prvním krokem v řízení rizik je identifikace tzv. environmentálních aspektů – činností, služeb nebo produktů organizace, které mohou ovlivnit životní prostředí. Mezi typické aspekty výrobních podniků patří:

• vznik a nakládání s odpady,
• spotřeba surovin, vody a energií,
• vypouštění odpadních vod,
• emise do ovzduší (např. těkavé organické látky, prach),
• používání nebezpečných chemických látek,
• přeprava nebezpečných látek,
• hluk, vibrace nebo světelné znečištění,
• zásahy do půdy a krajiny (např. stavby, výkopy, demontáže),
• havárie, úkapy, požáry.

Každý aspekt je dále posuzován z hlediska své významnosti, tj. potenciálu vyvolat negativní dopad na životní prostředí (např. kontaminace vody, ovzduší, půdy, ohrožení chráněných druhů apod.).

Doporučený postup:

• vytvořit seznam všech environmentálních aspektů,
• stanovit kritéria významnosti (např. četnost, množství, nebezpečnost, citlivost území),
• ohodnotit aspekty pomocí bodovací metody,
• označit tzv. významné aspekty a navázat na ně opatření.

Tento postup je základním požadavkem normy ISO 14001 i systémů EMAS a slouží jako východisko pro řízení rizik a nastavení preventivních opatření.

Hodnocení rizik a plánování opatření

Po identifikaci aspektů následuje jejich kvantitativní nebo kvalitativní hodnocení z hlediska rizika. Hodnocení spočívá v analýze pravděpodobnosti výskytu nežádoucí události a závažnosti jejích důsledků.

Model hodnocení může využívat například matici pravděpodobnosti a dopadu:

Na základě vyhodnocení se stanovují:

• preventivní opatření (např. technická úprava zařízení, zajištění záložních systémů),
• organizační opatření (např. změna pracovního postupu, povinné školení),
• monitoring a sledování (např. častější měření, audity, přezkoumání plánů).

Je důležité, aby hodnocení rizik nebylo jednorázovým cvičením, ale pravidelně aktualizovaným nástrojem řízení – především při změnách v provozu, zavádění nových technologií nebo v reakci na incidenty.

Systémová prevence ekologických havárií

Prevence havárií je integrální součástí řízení environmentálních rizik. V praxi to znamená:

• vyhodnocení možných scénářů havárií (např. únik chemikálie, požár, porucha čističky),
• nastavení pohotovostních plánů a krizových scénářů,
• fyzické zabezpečení rizikových míst (záchytné vany, uzávěry, detektory úniků),
• školení zaměstnanců pro zvládnutí havarijní situace,
• spolupráce s IZS a místními orgány krizového řízení.

Zejména podniky manipulující s nebezpečnými látkami mají povinnost vést havarijní plány podle požadavků zákona č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií. Systém prevence musí být dokumentovaný, testovaný a přizpůsobený místním podmínkám (např. blízkost vodních toků, CHKO).

Napojení na legislativní požadavky (např. zákon o ekologické újmě)

Zákon č. 167/2008 Sb., o ekologické újmě, představuje legislativní rámec odpovědnosti za vážné poškození životního prostředí. Ukládá provozovateli povinnost:

• předcházet ekologické újmě (např. preventivní opatření, hodnocení rizik),
• bezodkladně oznámit hrozící nebo vzniklou újmu příslušnému orgánu (ČIŽP, KÚ),
• provést nápravná opatření na vlastní náklady.

Zákon se vztahuje zejména na:

• podniky provozující činnosti uvedené v příloze č. 1 (např. nakládání s odpady, chemická výroba, skladování nebezpečných látek),
• situace, kdy dojde ke škodě na chráněných druzích a přírodních stanovištích, povrchových nebo podzemních vodách, půdě.

Vazba na audit:

• Audit OŽP by měl ověřit, zda má podnik vypracované hodnocení rizik vzniku ekologické újmy.
• Dále zda má připravené scénáře nápravných opatření, kontaktní osoby, prostředky a komunikaci se správními orgány.
• Audit by měl také posoudit úroveň informovanosti odpovědných osob o povinnostech podle tohoto zákona.

Optimalizace nákladů spojených s OŽP a auditem

Ochrana životního prostředí je často vnímána jako nezbytná, ale nákladová položka. Přestože je dodržování legislativy povinností, lze při správném přístupu environmentální agendu využít také jako nástroj pro optimalizaci nákladů, zefektivnění provozu a zvýšení firemní hodnoty. Audit OŽP zde hraje významnou roli – ne pouze jako kontrolní mechanismus, ale jako příležitost identifikovat úsporná opatření, přínosy certifikace i možnosti dotační podpory.

Efektivní řízení odpadového hospodářství

Nakládání s odpady představuje jednu z nejviditelnějších oblastí OŽP v každodenním provozu. Při nedostatečném systému třídění, evidence a smluvního zajištění může docházet ke zbytečným nákladům – ať už v podobě vyšších poplatků, sankcí, nebo neefektivního nakládání s materiály.

Úspory lze dosáhnout zejména:

• zavedením přesného třídění odpadů (oddělení recyklovatelných složek),
• minimalizací vzniku odpadů přímo ve výrobě (záměna surovin, změna postupů),
• snížením množství nebezpečných odpadů nahrazením látek nebo technologií,
• revizí smluv s dodavateli odpadových služeb – optimalizace četnosti odvozů, objemů, zpoplatnění,
• zavedením systému zpětného využití materiálů v rámci podniku.

Kvalitní audit často odhalí skrytá místa s vysokým potenciálem zlepšení – např. zbytečně likvidované vedlejší produkty, duplicitní evidence, nevhodné označování odpadů apod.

Energetická a materiálová efektivita

Spotřeba energií a materiálů je nejen environmentální, ale i ekonomickou otázkou.

Environmentální audit by měl posoudit také:

• energetickou náročnost výrobních procesů,
• míru ztrát a neefektivní spotřeby (např. netěsnosti, plýtvání stlačeným vzduchem, zbytečný provoz osvětlení),
• možnosti materiálových úspor, recyklace a opětovného využití vstupních surovin,
• existenci monitoringu spotřeby (např. smart metering, analýzy trendů),
• zohlednění energetické náročnosti při obnově technologií.

Zvýšení efektivity vede nejen ke snížení nákladů, ale i ke zlepšení environmentální stopy organizace. V řadě případů lze úpravy částečně nebo plně financovat z dotačních programů.

Úspory díky prevenci a řízení rizik

Proaktivní řízení rizik, jak bylo uvedeno v předchozí kapitole, může významně snížit náklady spojené s:

• ekologickými haváriemi a úniky (např. náklady na likvidaci následků, pokuty, právní odpovědnost),
• přerušením provozu (např. odstávky při inspekci, karanténa výrobních zařízení),
• neplněním povinností vůči státním orgánům (např. sankce za chybné ohlašování),
• poškozením reputace firmy (zejména v rámci B2B vztahů a veřejnosti).

Audit OŽP pomáhá tato rizika odhalit včas, identifikovat slabá místa a nastavit opatření, která jsou v konečném důsledku ekonomicky návratná.

Přínosy certifikací (ISO 14001, EMAS) pro strategii a image firmy

Získání certifikace dle ISO 14001 nebo registrace v systému EMAS (Eco-Management and Audit Scheme) není jen otázkou souladu s normou, ale i nástrojem budování důvěry a strategické konkurenceschopnosti. Výhody zahrnují:

• vyšší důvěryhodnost u zákazníků a obchodních partnerů – zejména při výběrových řízeních, v automotive, farmaceutickém a technickém průmyslu,
• lepší přístup k zakázkám v rámci veřejného sektoru (kritérium udržitelnosti),
• vnitřní standardizace procesů a kontrola souladu s legislativou,
• motivace zaměstnanců k odpovědnému chování,
• posílení firemní identity v oblasti CSR a ESG.

Přestože certifikace představuje počáteční investici, ve střednědobém horizontu vede k lepšímu řízení OŽP, úsporám a větší předvídatelnosti interních procesů.

Dotační a CSR příležitosti

Zlepšování environmentální výkonnosti lze v mnoha případech spojit s dotační podporou. V ČR lze využít zejména:

• Operační program Životní prostředí (OPŽP) – podpora modernizace technologií, energetických úspor, snižování emisí,
• Modernizační fond – např. na energetické úspory ve výrobě a průmyslu,
• Národní program ŽP – menší investice do ekologických opatření,
• Státní fond životního prostředí ČR (SFŽP) – poradenství, podpora projektů.

Vedle finančních programů lze environmentální aktivity využít také v rámci strategie společenské odpovědnosti (CSR) – např. skrze spolupráci s obcemi, školami, výsadbou zeleně, ekologickou osvětou nebo zapojením zaměstnanců do dobrovolnických aktivit.

Takto koncipovaný přístup posiluje vztahy s veřejností, zaměstnanci i partnery a přináší přidanou hodnotu nejen ekologickou, ale i lidskou a reputační.

Nečekejte, až přijde ekologický problém

Předcházejte ekologickým rizikům efektivně a proměňte povinnosti v příležitosti. Kontaktujte naše firemní poradce a zjistěte, jak vám můžeme pomoci se zavedením systému environmentálního řízení, přípravou na audit OŽP nebo získáním certifikace ISO 14001.

Získejte nejen jistotu souladu s legislativou, ale i konkurenční výhodu.

Domluvte si nezávaznou konzultaci ještě dnes.